Nad zemí se převalovala ještě ranní mlha, když naše tříčlenná skupina zastavila u jedné z opuštěných pevností. Opevnění bylo využito v Šestidenní válce v roce 1967, kdy Sýrie tuto oblast definitivně ztratila. Vraky těžké techniky, stejně jako stále neodstraněná minová pole, dávala krajině nádech nostalgie.

Bunkr sic zpola zahrnutý hlínou, vypadal však stále bojeschopný. V jeho útrobách se během války tísnili vojáci, snažící se schovat před dopadajícími granáty nepřátelské armády. Staré zrezivělé zbraně ponechány přízni osudu, stále míří směrem na východ, odkud je očekáván příchod „barbarských“ vojáků, snažících se zničit Svatou zemi. Zůstaly zde jako upozornění, že mohou být nahrazeny plně funkčními během pár hodin. Ticho a klid, skoro žádný pohyb, jen skupina divokých prasat si to žene přes minové pole rovnou do Sýrie. Čeho by se zrovna tady mohla bát?

Golanské výšiny jsou hornatá oblast při jižním konci pohoří Antilibanonu. Sporným územím mezi Sýrií a Izraelem se staly v roce 1967, kdy padly do rukou izraelské armády jako kořist vítězné Šestidenní války. OSN a další organizace je označili za okupované pásmo. Však Izrael toto rozhodnutí (potvrzené posléze rezolucí OSN č. 497) neakceptuje a v roce 1981 rozšířil izraelské právo a zprávu na celou oblast, což bylo odsouzeno řadou mezinárodních organizací i států. Hned po obsazení začala stavba osad, jenž byla následována masivním příchodem izraelského obyvatelstva – osadníků. V roce 2008 zde žilo pouze 30 000  z původních 80 000 obyvatel (mnoho uprchlíků odešlo ihned po válce do Sýrie). Zatímco izraelská populace stále stoupá z 77 obyvatel v roce 1972 na 19 083 v roce 2008. Většina stávajícího arabského obyvatelstva (zvláště Drúzové) si dobrovolně ponechala syrské občanství.

Zdroj informací: wikipedia.cz