Sice to není zrovna slušně řečeno, ale na druhou stranu si tak občas připadám a není to poprvé. Před dvěma lety jsem se pohyboval s krosnou po Gruzii. Válku z minulého roku měli místní lidé silně v paměti a neustále se báli invaze ruských vojsk. Televize ukazovala několik měsíců staré projevy světových vůdců. „Pomůžeme vám, držte se,“ hřímal z obrazovky George Bush a další státníci. Kde nic tu nic. Místo zbraní a vojáků poslali toaletní papír. Lidé přesto věřili, že Amerika a Evropa pomůže a neustále se mě ptali na atmosféru u nás doma, co tomu říkají lidé. Neměl jsem to srdce jim říci, že většina lidí v ČR ani neví, kde Gruzie leží.

V Palestině je to hodně podobné. Víra že Západ, mezinárodní společenství a zákony pomohou vytvořit řešení nynější situace, je stále silnější. Lidé dávají rozhovory novinářů, humanitárním pracovníků a členům různých hlídek z mírových misí. „Nebojte dáme to na internet a tam to bude přístupné celému světu,“ vždy říká Anne Skaardal z organizace EAPPI. Kolik tím má přesně na mysli čtenářů nepoví. Stovku, dvě, tři, co to pomůže? Tohle kulky a okupaci nezastaví. Svět otupěl a politická situace Svaté země už je dávno nikoho nezajímá. Je to nudné a stále se opakující. Na izraelské atrakce se turisté dostanou v pořádku, falafel je dobrý a Jeruzalém krásný.

Ti lidé na Západním břehu Jordánu nám věří, bohužel většina z naší společnosti na ně zvysoka s..e.