Muammar Kaddáfí najal žoldáky a prohlásil, že nechá vyčistit stát od vzbouřenců dům od domu. Mezinárodní organizace šílí a křičí do světa zprávy o porušování lidských práv a vraždění demonstrantů. Sajf Islám, syn libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, mluví o likvidaci teroristických skupin na západu země, které přinášejí nestabilitu a podkopávají režim, podporovaný posledních pár let USA, OSN a EU.  Každý si vyberte svoje slova a pohrajte si s pojmy jak je libo.

O Bin Alím a nebo o Mubarakovi se mluvilo jako o diktátorech. Však ani oni, byť popisováni jako krutí a despotičtí vládci, nevydali rozkaz střílet do demonstrantů. Možná nemohli, již neměli tu moc, možná nechtěli. Odstoupili a odešli do ústraní. Prohráli. Netrvalo dlouho a banky ve Švýcarsku (o jejichž nezávislosti na EU a USA, by se za poslední dva roky, dalo napsat hodně knih) jim odmítly vydat finanční prostředky. Legálně či nelegálně nabyté, na tom moc nezáleží, když je přijímaly, neptaly se. Do umírajícího se dobře kope. Po bankách se ozvaly mezinárodní lidskoprávní organizace a začaly sypat jedno obvinění za druhým, z válečních zločinů, zločinů proti lidskosti či týrání plyšových medvídků.

Stejné organizace nyní vyzívají Kadáfího, aby odstoupil a v klidu odešel. Video s houpajícím se Sadámem Husajnem mu může být krásnou připomínkou jeho růžové budoucnosti, pokud tak učiní. Co mu záleží na tom kolik lidí zemře. On ví co Západ dělá s těmi, kteří se vzdají. Pokud odstoupí, dopadne špatně. Obviní ho z těch nejhorších zločinů, zavřou do vězení na doživotí či popraví. Pokud se udrží u moci, zatímco bude Evropa řešit svoje byrokratické papírovaní a USA mu zakazovat jezdit na dovolenou, zůstane hlavou státu. S provinilým úsměvem si stoupne před radu OSN a promluví o nezbytnosti svých kroků v zájmu zachování prozápadního režimu v Severní Africe a bezpečností situace v regionu. Potřese si rukou s Barakem Obamou před Bílým domem a vše bude jako dřív. Až na těch pár tisíc hnijících mrtvol na africkém slunci. My podporujeme silné a vítěze.

Zvykli jsem si na představu, že jsem ti dobří, vždy a za všech podmínek. Pokud si nejsme jistí (v poslední době se toto stává často) neděláme nic. Když utichnou zbraně, rozptýlí se dým, vrhneme s vlajkou humanity do bitvy. Pozdě, ale aspoň víme na kterou stranu se postavit. Po bitvě se vítěz hledá lépe, než před ní. Kopeme do umírajících a odvádíme do vězení přeživší, zpíváme mírové písně a gratulujeme si, jak krásně to dopadlo. Porod. Další demokracie na světě. Spočítáme mrtvé, odsoudíme činy poražených, jako kruté či nelidské a jdeme dál.