Je pozdě večer, tma a dopravní zácpa. Můj šerut se pomalu šine s desítkami dalších směrem k palestinskému městu Ramalláh. Z jednoproudových silnic se staly čtyřproudové, ale místní chlapíci dopravu řídí s přehledem, bez sebemenší pomoci policie. Stačí klaksony a několik hbitých rukou ukazujících směr. Projíždíme kolem vojenského check-pointu Kalandia severně od Jeruzaléma. Moje vstupní brána do Izraele, ven z okupovaných území. Poprosím řidiče, aby mi zastavil a vyskakuji do noci. K mému překvapení se tu nepohybuje mnoho lidí. Ve Svaté zemi žiji přibližně měsíc a tohle je můj první pěší přechod hranic, jsem trošku nervózní ze všech těch zbraní a ostnatého drátu. Bezpečnostní důvody, jenž celkem vzato fungují velice dobře.

Celý článek zde.