Stojím na pláži a s překvapením hledím na římský akvadukt. Není to ani tak jeho délka či zachovalost, která dokáže cestovatele oněmět, ale těch několik bezdomovců žijících v jeho obloucích. Po jeho rozbořené části opatrně vystupuji k místu, kde před několika staletími pramenila životně důležitá tekutina do blízkého přímořského města. Nic mi nebrání, žádný plot, ochránci památek či policie. V Evropě by návštěvníci platili tučné vstupné vidět takovouto nádheru. Zde, v místě, kde člověk, když hodí kámen, trefí archeologické naleziště nebo svaté místo, pomalu zapadá pískem.

Celý článek na hedvabnastezka.cz