Hledali byste na pomezí izraelsko-palestinských svárů místo, kde vládne klid a mír? Pokud přelezete vyprahlé kopce, objeví se zelená oáza s akvadukty. Tam spokojeně žijí beduíni spolu s pravoslavnými mnichy. Jste vítáni. „Bude to 30 šekelů (přibližně 150 Kč),“ říká si palestinský řidič šerutu o nehoráznou sumu. Z východního Jeruzaléma je to do Jericha zhruba dvacetikilometrová jízda, a částka tak vysoce přesahuje i místní obchodnické manýry. Nerad se cítím jako zlatá kachna, kterou si každý chce oškubat, zvláště když i normální „turistická“ cena je poloviční, a to nemluvím o té pro místní. Chvíli se dohadujeme přímo na náměstí, ale očividně se mi podařilo narazit na neústupného zlatokopa a ne na obchodníka, kterých je mezi zdejších řidiči většina. Smlouvání ho nezajímá, moje argumenty neposlouchá, jen stále opakuje jako rozbitý gramofon svoji cenu. Nedá si říci, zvyšuje hlas a stáváme se středem pozornosti. Jeho hrubé chování kazí nádherné ráno. Nemám zájem o žádné nepříjemnosti, a zvláště zde ne. Po chvíli toho mám dost, dávám mu 50 šekelů a odcházím. Možná poděkování, ale spíše nadávky se ozývají za mými zády, když opouštím malé náměstí.

Celý text publikován na hedvabnastezka.cz