Před nějakou dobou mi zazvonil telefon: „Mám levnou letenku na Nový Zéland, letíš se mnou?“ řekl známý hlas mého kamaráda. „Ne, přece nejsem blázen,“ byla moje prvotní odpověď. No a možná i proto, že trochu blázen vlastně jsem, v mém pase o dalších pár měsíců později přibylo novozélandské vízum.

Hory, moře, divoké řeky, ledovce a vodopády, přírodní krásy Nového Zélandu zahlédl snad každý a to minimálně na fotografiích či v dokumentech kanálu National Geografic. Já měl to štěstí, že jsem se těmito místy mohl projít a vidět je na vlastní oči, zažít na vlastní kůži a ochutnat vlastními ústy. Pár měsíců objevování a toulání se tou krásou i neznámem kolem bylo prostě okouzlující. Však všechno má své stinné stránky a i některá překvapení rozhodně milá nebyla. Zéland je sice outdoorovým rájem, ale na druhou stranu se stává i turistickou atrakcí, takovým „outdoor disneylandem“. „Zařídíme a naplánujeme Vám Vaše nezávislé cestování,“ byl jeden z reklamních panelů, který mi ukázal, že výraz nezávislé cestování znamená něco jiného zde a ve zbytku světa.

Zámky a hrady na Zélandu sice nenajdete, ale to neznamená, že nemá historii. Ona se skrývá a je možná trochu komplikovanější ji nalézt, ale je tam. Stejně tak, jako krásné a přístupné pohoří Jižních Alp, sopek v národním parku Tongariro i pobřeží, které je jako stvořené k projížďkám na kajaku. Místní obyvatelé rádi pomohou, poradí a nabídnou i místo na přespání unavenému cestovali. Dá se jezdit stopem, pronajatým autem anebo autobusem, létat letadlem i plout lodí. Pokud tedy máte nějaký ten čas, toulavé boty a rádi trandíte s krosnou na zádech, Nový Zéland je tím pravým místem pro Vaši další cestu.