Zmateně otevírám oči. „Co tam proboha chrápete, takhle by to nešlo,“ křičí pode mnou můj šéf a už se žene nahoru za námi. Nejistě koukám na kolegu vedle. Podle jeho výrazu se probudil chvilku přede mnou a unikl tak ledové sprše z hadice. „Tohle je kontrola kvality?“ řve Petr a pod nos mi cpe plechovku z celou rybí hlavou. Krčím rameny a nejradši bych se neviděl. Tohle místo je tak trochu privilegované a já jsem moc rád, že se nemusím dole hrabat ve vnitřnostech. Podařilo se mi usnout. Co byste ale čekali po několika šestnácti hodinových směnách?

Publikováno na hedvabnastezka.cz