J.X. Doležal se ve svém textu ptá: Proč je na Židy pořád dvojí metr? Už samotnou otázkou manipuluje své čtenáře k dané odpovědi, kterou jim posléze naservíruje s neodmyslitelným klišé a znevážením holocaustu závěrem. Pro studenty historie krásná ukázka goebbelsovské propagandy.
Celý text publikován na serveru Britské listy.
„Tak tohle je pro tebe,“ ozve se z koupelny se smíchem Ihab. Nechce si mi tam ani nakouknout, ale vím, že nyní jsem na řadě se sprchováním já. Lehký pohled a pochopím zlomyslně přátelský výraz na tváři mého arabského kolegy. Chen si opět hrál a svoje „kaki“ rozmazal nejenom po sobě, ale i po celé koupelně. S němou žádostí o kolíček na nos vcházím do tohoto díla zkázy a jen se modlím, aby to dnes bylo naposled.
Celý text publikován v časopise H_aluze a je ho možné stáhnout zde. Strany 91 až 94.
„Izrael naopak potřebuje pochopení a podporu,“ píše ve svém textu v časopise Respekt (16/2012) pan Marek Švehla. Asi se budu muset omluvit, že jeho výzvu neuposlechnu a to ani v případě, jak píše, že se jedné o největšího spojence Západu na Blízkém Východě.
Důvod je prostý. Pokud můj spojenec nezastává stejná morální pravidla jako já, ale kloní se k těm, jenž uznávají moji nepřátelé, používá nemorální a neakceptovatelné praktiky minulého století, nemohu ho podporovat a to ani v případě, že se jedná o Žida.
Celý text na Britské Listy.
Tři výrazy, které vyjadřují názorové proudy, jenž se od sebe vzájemně liší, však často (nejenom) v českých médiích splývají v jeden. Německý nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass si dovolil napsat báseň (mimo jiné si také dovolil sloužit v nacistické armádě, podobně jako papež Benedikt XVI.) jenž kritizuje zahraniční politiku Benjamina Netanjahua vůči Iránu – a najednou je na světě o antisemitu víc.
Celý text publikován na blisty.cz
„Tudy neprojedete, nějaké drobné problémy,“ říká mi izraelský voják asi padesát kilometrů severně od Ejlatu. Dva vojenské džípy zahrazují cestu směr Be’er Sheva. Pokračuji o několik desítek kilometrů dále na další odbočku, ale scéna se opakuje. Policie, vojáci a obrněná vozidla přes silnici. „Dnes se do Mitzpe Ramon nedostanu, ale proč?“ ptám se sám sebe. Několik vojáků postává u restaurace a tak zastavuji. S nabídnutou cigaretou se snažím dozvědět nějaké informace. „Teroristický útok, pěknej bordel, kousek od Ejlatu,“ říká mi jeden z nich, „ale nic vážného, nemusíte se bát, všechno máme pod kontrolou,“ dodává s ustrašeným pohledem, zřejmě toho řekl moc. Několik spěšně projíždějících aut a zvuk vrtulníku nad hlavou, mi potvrzuje onu první variantu. „7 mrtvých a asi 30 raněných. Vypadá to na Palestince z Gazy, zaútočili z Egypta,“ ozve se mi v telefonu hlas kolegy novináře z Jeruzaléma. „Tak to je pěknej průšvih,“ říkám si v duchu.
Celý článek na blisty.cz
Izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman, v rámci celosvětového tažení proti syrskému režimu Bašára Asada, opět ukázal, jak dokáží být izraelští politici slepí, hloupí i pokrytečtí. Jak se dokáží přetvařovat, ukazovat na masakry cizích a přitom ty své pomalu zametat pod koberec. V nedělním rozhovoru pro Armádní rádio Lieberman pronesl: „Mezinárodní komunita musí zasáhnou a ukončit násilí, které zaplavilo Sýrii. V těchto chvílích musíme nechat politické cíle stranou. Jsme nejdříve lidé, teprve potom politici, vůdci, komentátoři a novináři. Co se v Sýrii děje v 21. století není možné tolerovat a musíme pomoci.“
Celý text publikován v Britských listech, k přečení zde.
Hamas a Fatah se dohodly na prozatímní vládě vedené Abbásem
Téma: Hamas a Fatah se dohodly na prozatímní vládě vedené Abbásem
Host: Jiří Kalát, novinář (telefonicky)
Moderuje: Daniel Takáč
Míří nyní stejným směrem? Ale kam? Do války, za svobodou či k míru?
Západní břeh Jordánu a Gaza by se mohly ocitnout pod sjednocenu palestinskou správou. Již před týdnem v katarské Dauhá podepsali dohodu o vytvoření prozatímní vlády Mahmúd Abbás (Fatah) a Chálid Mišal (Hamás). Nezávislí technokraté, kteří by měli tvořit tento krátkodobý orgán, budou mít za úkol připravit okupovaná území na nadcházející prezidentské a parlamentní volby. Pro některé je to historickým zlomem, pro jiné noční můrou.
Text publikován na Blisty.cz
Sankce uvalené na Írán očividně fungují tak, jak mají. Ekonomika se hroutí, měna padá, ceny potravin stoupají, stejně jako cena ropy a všichni čekají, když už se ten nenáviděný režim položí. Západní státy doufají a netrpělivě očekávají moment, kdy hladoví Íránci ve své hondě za chlebem smetou režim Mahmouda Ahmadinežáda. Co potom? Z celkem fungujícího státu tak Izrael a USA opět vytvoří „prosperující demokratický útvar“, spíše jeho iluzi, podobnou té v Iráku a v Afghánistánu. Izrael se na chvíli uklidní a pan Netanjahu i jeho pravicoví kolegové se opět půjdou věnovat svému „bohulibému“ koníčku, budování osad na Západním břehu Jordánu.
Celý text publikován na Blisty.cz
„Vpád na základnu IDF v Palestině. Útočníci házeli kameny, zapalovali pneumatiky a demolovali armádní vozidla,“ zpráva, která minulý týden zaplavila nejenom izraelská, ale i světová média. Na první pohled nejde no nic tak mimořádného, k podobným střetům dochází na okupovaných územích mezi Palestinci a vojáky poměrně často. Však tentokrát to nebyli Arabové kdo stanoviště přepadl, ale židovští pravicoví aktivisté a extrémní osadníci. „Za třicet let v armádě jsem nezažil takovou nenávist proti židovským vojákům,“ popsal útok generál Avi Mizrahi, jak o tom informoval zpravodajský server Českého rozhlasu. V Izraeli se téměř okamžitě rozhořela ostrá debata o tom, kdo tito lidé jsou a jak s nimi jednat.
Text publikován na Region Online.
