Jsou jisté dny, kdy by se rozumný člověk měl starému městu v Jeruzalémě raději vyhnout. Jedním z nich je i Velký pátek, křesťanský svátek připomínající ukřižování pána Ježíše. Tisíce poutníků, s kříži různých velikostí a tvarů, se vydají na svou spirituální cestu po čtrnácti zastaveních ulicemi Jeruzaléma. Představa duchovní hloubky svátku, je však mnohem vzdálenější od reality, než by se dalo čekat.
Publikováno na Hedvábná stezka.
„Dobrý den, u telefonu Jiří Kalát, volám ze společnosti Levný hovor (jméno je úmyslně změněno) v zastoupení Vašeho operátora,“ tak tuto větu dnes říkám již nejméně po dvacáté a to je teprve půl desáté dopoledne. Starší žena na druhém konci „drátu“ nečeká a aniž by mě nechala dokončit můj počáteční monolog, pokládá sluchátko. Lehce zakleji, v systému odškrtnu příslušnou kolonku a nechám si vygenerovat další číslo. Druhý den v práci, jako naháněč telefonního operátora. Matně si vzpomínám na včerejší náslechy a v hlavě si před dalším hovorem připravuji argumentaci. Bohužel, tentokrát jsem se ani nedovolal.
Celý text na blog.respekt.cz
„Tudy neprojedete, nějaké drobné problémy,“ říká mi izraelský voják asi padesát kilometrů severně od Ejlatu. Dva vojenské džípy zahrazují cestu směr Be’er Sheva. Pokračuji o několik desítek kilometrů dále na další odbočku, ale scéna se opakuje. Policie, vojáci a obrněná vozidla přes silnici. „Dnes se do Mitzpe Ramon nedostanu, ale proč?“ ptám se sám sebe. Několik vojáků postává u restaurace a tak zastavuji. S nabídnutou cigaretou se snažím dozvědět nějaké informace. „Teroristický útok, pěknej bordel, kousek od Ejlatu,“ říká mi jeden z nich, „ale nic vážného, nemusíte se bát, všechno máme pod kontrolou,“ dodává s ustrašeným pohledem, zřejmě toho řekl moc. Několik spěšně projíždějících aut a zvuk vrtulníku nad hlavou, mi potvrzuje onu první variantu. „7 mrtvých a asi 30 raněných. Vypadá to na Palestince z Gazy, zaútočili z Egypta,“ ozve se mi v telefonu hlas kolegy novináře z Jeruzaléma. „Tak to je pěknej průšvih,“ říkám si v duchu.
Celý článek na blisty.cz
Vlny se převalují po pláži, slunce zapadá, čekám, až mi číšník přinese večeři a vychutnávám si kávu. Sedím v plastové židli na hromadě odpadků, pití nosí muž ve špinavých džínách a o budově, před níž sedím, vedu vnitřní spor, jestli je to skutečná hospoda, nebo už jen její stín. Vítejte v Gaze!
Celý text publikován na iDNES.cz
Izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman, v rámci celosvětového tažení proti syrskému režimu Bašára Asada, opět ukázal, jak dokáží být izraelští politici slepí, hloupí i pokrytečtí. Jak se dokáží přetvařovat, ukazovat na masakry cizích a přitom ty své pomalu zametat pod koberec. V nedělním rozhovoru pro Armádní rádio Lieberman pronesl: „Mezinárodní komunita musí zasáhnou a ukončit násilí, které zaplavilo Sýrii. V těchto chvílích musíme nechat politické cíle stranou. Jsme nejdříve lidé, teprve potom politici, vůdci, komentátoři a novináři. Co se v Sýrii děje v 21. století není možné tolerovat a musíme pomoci.“
Celý text publikován v Britských listech, k přečení zde.
Je ještě chladno, stojím na střeše budovy Abu Galion v Gaze a pozoruji východ slunce nad tímto bohem zapomenutým místem. Nad hlavou se mi třepotá vlajka OSN, která by měla hotel, kde sídlí i několik mezinárodních organizací, chránit před raketovými útoky. V mém v pokoji signál není, a tak kvůli informacím z Jeruzaléma musím telefonovat ze střechy. Prozatím se tu dá stát, již za chvíli se udělá příšerné horko, ale nyní si ještě mohu vychutnat klidné ráno.
Celý text publikován na serveru Hedvábná stezka.
Hebron leží v oblasti Západního břehu řeky Jordán. Pod palestinskou správou tam na malém prostoru žijí nejen palestinští Arabové, ale i Židé. Město se hlavně kvůli toho stalo jedním z nejvíce výbušných míst v Palestině vůbec.
Pomalu vstupuji do Jeskyně patriarchů v Hebronu na palestinských okupovaných územích. Projdu detektorem kovu, usměji se na izraelského vojáka, který mi úsměv oplatí, a rusky s ním prohodím pár slov. Stahuji si rukávy na podvlékacím triku až k zápěstí, za což si vysloužím pochvalný pohled staré muslimské ženy. Procházím po starobylé dlažbě, rozhlížím se po nástěnných kresbách a vychutnávám vnitřní atmosféru. Klid a mír pro modlitbu, rozjímaní i spojení s bohem.
Text publikován na serveru National Geographic (Česko) a Hedvábná stezka.
Hamas a Fatah se dohodly na prozatímní vládě vedené Abbásem
Téma: Hamas a Fatah se dohodly na prozatímní vládě vedené Abbásem
Host: Jiří Kalát, novinář (telefonicky)
Moderuje: Daniel Takáč
Míří nyní stejným směrem? Ale kam? Do války, za svobodou či k míru?
Západní břeh Jordánu a Gaza by se mohly ocitnout pod sjednocenu palestinskou správou. Již před týdnem v katarské Dauhá podepsali dohodu o vytvoření prozatímní vlády Mahmúd Abbás (Fatah) a Chálid Mišal (Hamás). Nezávislí technokraté, kteří by měli tvořit tento krátkodobý orgán, budou mít za úkol připravit okupovaná území na nadcházející prezidentské a parlamentní volby. Pro některé je to historickým zlomem, pro jiné noční můrou.
Text publikován na Blisty.cz
Sankce uvalené na Írán očividně fungují tak, jak mají. Ekonomika se hroutí, měna padá, ceny potravin stoupají, stejně jako cena ropy a všichni čekají, když už se ten nenáviděný režim položí. Západní státy doufají a netrpělivě očekávají moment, kdy hladoví Íránci ve své hondě za chlebem smetou režim Mahmouda Ahmadinežáda. Co potom? Z celkem fungujícího státu tak Izrael a USA opět vytvoří „prosperující demokratický útvar“, spíše jeho iluzi, podobnou té v Iráku a v Afghánistánu. Izrael se na chvíli uklidní a pan Netanjahu i jeho pravicoví kolegové se opět půjdou věnovat svému „bohulibému“ koníčku, budování osad na Západním břehu Jordánu.
Celý text publikován na Blisty.cz
