Jiří Kalát – Jaguar Traveller

Trvalo to roky než se izraelský voják Gilad Šalit vrátil domů. Jednání, dohadování se o ceně a dlouhotrvající debaty nad seznamy Palestinců, kteří mají být propuštěni. Izraelská strana nesouhlasila s mnoha jmény, jejichž nositelé se přímo účastnili útoků proti židovskému státu, či jejich plánování. Mnozí z propuštěných byli sice drženi bez soudu, jiní za drobné přečiny, ale několik desítek si odpykávalo hodně vysoké tresty. Najednou jakoby mávnutím kouzelného proutku nic dohodě nepřekáželo a jména byla v pořádku. Voják byl tedy propuštěn, mohl se vrátit domů a obejmout se před fotografy s Benjaminem „Bibi“ Netanjahuem.

Celý text publikován na blisty.cz

PALESTINA/RAMALLÁH A KALANDIA – Je to již měsíc, kdy se na náměstí v Ramalláhu sešlo několik tisíc lidí podpořit Mahmúda Abbáse při jeho projevu v OSN. „Mírová demonstrace a mírová cesta,“ říkali mnozí z nich. Však ve stejné době palestinští mladíci útočili na checpoint Kalandia, „bojovali“ s armádou a „palestinské mírové demonstraci“ tak dali další rozměr. Zde je malé fotoohlédnutí za dny, které přinesly naději pro lidi na okupovaných územích, však obavy a strach pro mnohé obyvatele Svaté země.

Text publikován na blog.respekt.cz

IZRAEL/PALESTINA – Jako kluk, s klackem v jedné ruce a kýblem na hlavě, pobíhal jsem po své malé vesnici na Vysočině a společně s mými spolubojovníky vyhrával bitvu za bitvou. Sny se nám toulaly po bojištích a mozky toužily po pravých zbraních. Jak bychom záviděli, kdybychom věděli, izraelským svišťům v Hebronu jejich „dětský den“.

Publikováno na blog.respekt.cz

Hledali byste na pomezí izraelsko-palestinských svárů místo, kde vládne klid a mír? Pokud přelezete vyprahlé kopce, objeví se zelená oáza s akvadukty. Tam spokojeně žijí beduíni spolu s pravoslavnými mnichy. Jste vítáni. „Bude to 30 šekelů (přibližně 150 Kč),“ říká si palestinský řidič šerutu o nehoráznou sumu. Z východního Jeruzaléma je to do Jericha zhruba dvacetikilometrová jízda, a částka tak vysoce přesahuje i místní obchodnické manýry. Nerad se cítím jako zlatá kachna, kterou si každý chce oškubat, zvláště když i normální „turistická“ cena je poloviční, a to nemluvím o té pro místní. Chvíli se dohadujeme přímo na náměstí, ale očividně se mi podařilo narazit na neústupného zlatokopa a ne na obchodníka, kterých je mezi zdejších řidiči většina. Smlouvání ho nezajímá, moje argumenty neposlouchá, jen stále opakuje jako rozbitý gramofon svoji cenu. Nedá si říci, zvyšuje hlas a stáváme se středem pozornosti. Jeho hrubé chování kazí nádherné ráno. Nemám zájem o žádné nepříjemnosti, a zvláště zde ne. Po chvíli toho mám dost, dávám mu 50 šekelů a odcházím. Možná poděkování, ale spíše nadávky se ozývají za mými zády, když opouštím malé náměstí.

Celý text publikován na hedvabnastezka.cz

Zpravodajství Břetislava Turečka a fotogalerie z oslav z Ramallahu a bojů na checkpointu Kalandia Jiřího Kaláta.

Publikováno na rozhlas.cz

Do Svatého města přijel člověk, jehož pravicová americká stanice Fox News propustila ze svých služeb, jelikož i pro její vysílání byl příliš extrémistický a přes 400 inzerentů začalo stahovat své reklamy. Prezidenta Obamu nazval rasistou, oběti z norského ostrova Utoya přirovnal k hitlerjugend a stanové izraelské hnutí pro změnu označil za komunisty spolupracující islamistickými organizacemi. Přesto má na svých facebookových stránkách přes dva miliony fanoušků. Nekriticky milující a podporující Izrael, americký komentátor, Glenn Beck. Společně s ním přišli podpořit radikální myšlenky například i jeruzalémský starosta Nir Barkat či americký herec Jon Voight.

Celý text na blisty.cz

Malý kamenný oblouk zabořený v zemi s jedním oknem zakrytým ostnatým drátem a dírou po dveřích. „Latrun musíš vidět, je to neuvěřitelné místo spojené s naší historií“, přesvědčovala mě bez dalších informací a trošku tajemně kamarádka Rita. Jestli to má být těchto několik kamenů, tak si říkám, že jsem měl jít spíše na protější kopec do muzea těžké vojenské techniky a vidět pár tanků. Opatrně nakukuji otvorem, který býval dveřmi. Trám držící klenbu už není nejpevnější. Prach se pomalu zvedá, když se moje bota dotkne podlahy. Dlouho tu nikdo nebyl. Místnost o rozloze několik desítek metrů čtverečních se nesměle ukazuje ve světle několika oken či děr ve stropě. Neuvěřitelné.

Celý článek na hedvabnastezka.cz

Svítí slunce, teploměr ukazuje něco přes čtyřicet stupňů Celsia, ležím na pláži v izraelském letovisku Ejlat. Ve Svaté zemi žiji a pracuji již skoro rok, ale až nyní se moje mamka konečně rozhodla přijet. Trvalo mi několik dlouhých měsíců ji přesvědčit, aby se nebála. „Neboj, tady je bezpečno a už dlouhou dobu se tu nic vážného nestalo,“ stálo skoro v každém mém e-mailu. Nakonec souhlasila a do té „země teroristů“ (jak ji nazval můj otec) se vydala. V tu chvíli však ještě netušila, co ji tu čeká.

Celý tex na respekt.cz

Horké brzké ráno a já stojím u silnice číslo 60, která vede směrem z Jeruzaléma na jih do Hebronu. Čekám na dodávku osazenou členy izraelské organizace Ta’ayush (arabský výraz pro společné soužití), s několika minutovým zpožděním nakonec přijíždějí. Dnešním cílem je malá vesnice Susya, ležící blízko stejnojmenné izraelské osady v jižních hebronských kopcích. „Snažíme se pomáhat Palestincům. Čistíme studny, komunikujeme s armádou i izraelskými osadníky, řešíme problémy a podobně,“ vysvětluji mi pro začátek Dolev, jeden z organizátorů dnešního „výletu“. K mému překvapení se ve vozidle nachází více cizinců než samotných aktivistů a později zjišťuji, že z našeho týmu pěti lidí, jsme tři, kteří jsou zde úplně poprvé.

Celý text na blisty.cz

„Tudy neprojedete, nějaké drobné problémy,“ říká mi izraelský voják asi padesát kilometrů severně od Ejlatu. Dva vojenské džípy zahrazují cestu směr Be’er Sheva. Pokračuji o několik desítek kilometrů dále na další odbočku, ale scéna se opakuje. Policie, vojáci a obrněná vozidla přes silnici. „Dnes se do Mitzpe Ramon nedostanu, ale proč?“ ptám se sám sebe. Několik vojáků postává u restaurace a tak zastavuji. S nabídnutou cigaretou se snažím dozvědět nějaké informace. „Teroristický útok, pěknej bordel, kousek od Ejlatu,“ říká mi jeden z nich, „ale nic vážného, nemusíte se bát, všechno máme pod kontrolou,“ dodává s ustrašeným pohledem, zřejmě toho řekl moc. Několik spěšně projíždějících aut a zvuk vrtulníku nad hlavou, mi potvrzuje onu první variantu. „7 mrtvých a asi 30 raněných. Vypadá to na Palestince z Gazy, zaútočili z Egypta,“ ozve se mi v telefonu hlas kolegy novináře z Jeruzaléma. „Tak to je pěknej průšvih,“ říkám si v duchu.

Celý text na blisty.cz