V Norsku nám Breivik připomněl, jak to vypadá, když někdo vezme „záchranu“ Evropy do vlastních rukou. V Anglii naopak přistěhovalci a lidé ze sociálně vyloučených skupin ukazují svojí představu o využití hrubé moci. Rabování, žhářství a nepokoje. Vraždy, výbuchy a strach. Společným jmenovatelem je nenávist.
Celý text na blisty.cz
IZRAEL/PALESTINA – „Jo, bydlíš v osadě na okupovaných území, i když tady je to o trošku složitější než jinde,“ s úsměvem na tváři, nejspíše v reakci na můj překvapený obličej, mi vysvětluje „můj nový prodavač“ ve večerce. Je to již několik měsíců, co mi tato situace tak trochu vyrazila dech. Krátce před tím jsem se totiž nastěhoval de jeruzalémské čtvrti Gilo.
Celý článek na blog.respekt.cz nebo na blog.hedvabnastezka.cz
Dalším evropským státem bez nikábů, čádorů a burek by se měla stát Itálie. Ve Francii a Belgii už podobné zákony platí a další země budou v budoucnu možná následovat. Finanční pokuty hrozí ženám, které se bez nich na veřejnosti neobejdou a až rok vězení těm, kteří ženy budou nutit se takto oblékat. Jako bychom se za posledních sto či dvě stě let nic nenaučili. V Paříži stále platí zákaz nošení kalhot pro ženy z roku 1800. Mám takový pocit, že by si pařížská police zlepšila svůj roční rozpočet o mnohem větší sumu, kdyby vyrazila do ulic vybírat pokuty za kalhoty místo za nikáby.
Článek publikován an blisty.cz
Zmateně otevírám oči. „Co tam proboha chrápete, takhle by to nešlo,“ křičí pode mnou můj šéf a už se žene nahoru za námi. Nejistě koukám na kolegu vedle. Podle jeho výrazu se probudil chvilku přede mnou a unikl tak ledové sprše z hadice. „Tohle je kontrola kvality?“ řve Petr a pod nos mi cpe plechovku z celou rybí hlavou. Krčím rameny a nejradši bych se neviděl. Tohle místo je tak trochu privilegované a já jsem moc rád, že se nemusím dole hrabat ve vnitřnostech. Podařilo se mi usnout. Co byste ale čekali po několika šestnácti hodinových směnách?
Publikováno na hedvabnastezka.cz
IZRAEL / Bylo to 28. prosince roku 1947, kdy se malou vesnicí jménem Lifta na okraji Jeruzaléma ozvala střelba. Nebylo to poprvé. Problémy mezi místními Araby a Židy se vyostřovaly již delší dobu, za přičinění obou stran. Však onoho dne končícího roku vnikli teroristé z Sternova gangu (někteří autoři uvádějí Irgunu) do místní kavárny a zabili 6 lidí. Podle mnoha zdrojů následně po tomto incidentu a s „pomocí“ izraelské Hagany, opustilo své příbytky přes dva a půl tisíce místních obyvatel. Izraelští historici však převážně nesouhlasí a píší o dobrovolném odchodu.
Článek publikován na blog.respekt.cz a blog.hedvabnastezka.cz
Izrael/Palestina „Toto je zřejmě pravé místo, kde byl Ježíš Kristus pokřtěn Janem Křtitelem, ale v nynější době se bohužel nachází uprostřed mezinárodní hranice (mezi Izraelem a Jordánskem) a tak návštěvníci přicházejí jenom v době významných svátků,“ říká jeden z internetových průvodců po Svaté zemi. Dlouhých 44 let bylo jedno z nejsvatějších křesťanských míst přístupno pouze po předešlé konzultaci a povolení IDF (Israel Defense Forces). To se však minulý týden změnilo. Díky spolupráci Civilní správy Judey a Samaří (místo se nachází na palestinských okupovaných územích v oblasti C, tedy pod izraelskou vojenskou a civilní správou), Správy národních parků a Jordánských autorit z druhé strany hranice se Qasr Al-Yahud (Židovský hrad) stal svobodně přístupným pro všechny poutníky. Velkolepé ceremonie se zúčastnilo několik tisíc věřících, stejně jako představitelé izraelské vlády.
Článek publikován na blog.respekt.cz a blog.hedvabnastezka.cz
Stojím na pláži a s překvapením hledím na římský akvadukt. Není to ani tak jeho délka či zachovalost, která dokáže cestovatele oněmět, ale těch několik bezdomovců žijících v jeho obloucích. Po jeho rozbořené části opatrně vystupuji k místu, kde před několika staletími pramenila životně důležitá tekutina do blízkého přímořského města. Nic mi nebrání, žádný plot, ochránci památek či policie. V Evropě by návštěvníci platili tučné vstupné vidět takovouto nádheru. Zde, v místě, kde člověk, když hodí kámen, trefí archeologické naleziště nebo svaté místo, pomalu zapadá pískem.
Celý článek na hedvabnastezka.cz
V úterý kolem poledne izraelské námořnictvo zastavilo v mezinárodních vodách, tedy těsně před porušením hranic blokády, poslední plavidlo flotily do Gazy. Na palubě francouzská lodě Dignite-Al-Karame se nacházelo 17 aktivistů, novinářů a členů posádky. Po jejím obsazení byli všichni převezeni do přístavu Ašdod. Podle nynějších informací by novináři, dva z televizní stanice Al-Džazíra a redaktorka izraelského deníku Haaretz, měli být propuštěni bez komplikací. Na ostatní účastníky čeká s největší pravděpodobností deportace se zákazem budoucího vstupu do Izraele.
Celý článek na blisty.cz
IZRAEL / Během pátečního odpoledne prošel Jeruzalémem asi dvou tisícový (podle pořadatelů až třítisícový) dav demonstrantů pod názvem Pochod za nezávislost. „Nečekala jsem tu tolik lidí, maximálně pár stovek, ale toto je příjemné překvapení,“ s úsměvem komentuje zástup lidí kanadská židovka Mellissa, jedna z mírových aktivistek. Společná akce Izraelců, židů, Arabů, muslimů a mnoha dalších přívrženců z celého světa, měla podpořit snahu palestinské samosprávy o oficiální uznání od OSN. Jeho hlasování, které rozhodne o budoucnosti okupovaných území, by mělo probíhat v září tohoto roku.
Celý text na blisty.cz
Izrael / Slyšíme to poměrně často ve zpravodajství, v projevech politiků a při mnoha jiných příležitostech. „Izrael je jediná pravá demokracie na Blízkém východě,“ říká se. Politolog Donald Akenson izraelský systém označil jako „velkou demokracii pro Židy, avšak zdaleka ne tolik pro kohokoliv dalšího.“ Marek Čejka ve své knize píše: „…izraelská demokracie se stala z určitých hledisek i velice specifickou. Začala se vyznačovat množství nestandardních prvků, které v jiných demokraciích nenajdete.“
Celý článek na blisty.cz
